Příběhy

Zlaté pohádky
Tři splněná přání zlaté rybky
V moři plavala zlatá rybka. Jednou se dostala až do blízkosti člověka. ,,To je krása!“pomyslela si při pohledu na růžové záhyby lidského těla. ,,Kdybych tak měla velké akvárium a mohla lidi pozorovat ze všech stran.“
Na chvilku se rybce zatmělo před očima, ale pak se rozjasnilo. Její tělo plavalo v neznámé mořské končině.Všude, kam okem zabloudila, bylo jen velké akvárium s lidmi. ,,Ach !“vyšpulila rty vzrušena náhlým pocitem štěstí.
Ale její radost brzy vyprchala. Celé moře se nějak scvrklo, přestaly jí hladit mořské proudy a začaly jí chybět její rybky kamarádky.
,,Kéž bych tu nebyla sama!“ Jen to zabublala a kolem ní se objevilo hejno modrých oček. Moře se však zmenšilo ještě více.
,,Kéž to tu není tak malé!“ zatoužila potřetí zlatá rybka. Na to stěny akvária praskly a moře se do něj vlilo.
Od té chvíle už si rybka nic víc nepřála. Padala do hlubin záchodové trubice až vyplula na zemský povrch.
Ležela na kovové mřížce a bylo jí z té přemíry vzduchu špatně. Šel kolem člověk. Mrskla z posledních sil ocasem, aby si jí všiml. Člověk ji vzal do dlaní a odnesl zpět do moře. ach už nechci žádné akvárium s lidmi.