Články pro časopis Naše rodina

Opojený světlem hvězd
Tycho Brahe

Muž harmonických rysů, vyznačující se věrnou oddaností svému bádání, slavný dánský astronom Tycho Brahe téměř po celý svůj život nespustil oči z noční oblohy. 14. prosince si připomeneme 460 let od jeho narození.
Rodina Tychona Brahe se těšila významnému společenskému postavení. Jeho otec Otto byl nejdříve tajným radou a brzy poté se stal místodržícím v různých provinciích Švédska a guvernérem zámku Helsingöru. Roku 1571 zde také zemřel. Díky své matce Beate Bilde získal šlechtický původ. Dodnes se v Dánsku můžete setkat s potomky rodu Bilde. Beata přivedla na svět svého prvorozeného syna na statku v Knudstrupu ve městě Skane, které tehdy patřilo k Dánsku. Pojmenovali ho Tyge, avšak brzy ho začali volat latinsky Tycho. Snad právě tato chvíle byla předzvěstí jeho velkého poslaní budoucího vzdělance. Pohody domova si příliš dlouho neužil, po narození druhého chlapce- Steena, se rodiče rozhodli obšťastnit Tychonem bezdětné manželství strýce Jörgena Brahe a poslat jim ho na vychování. Strýc dopřával svěřenému dítěti to nejlepší, co jen mohl. Na jeho zámku dostával sedmiletý Tycho lekce od soukromých domácích učitelů, učil se latinu, matematiku, psaní. Už tehdy udivoval své učitele otázkami, na které mnohdy sami neznali odpověď. Na univerzitě v Kodani se ve čtrnácti letech zdokonaloval především ve znalosti filozofie a rétoriky. Kamkoli šel, všude s sebou nosil malý glób, velký jako pěst. Měl ho tajně ukrytý pod pláštěm, protože jeho vychovatelé nepřáli příliš astronomickému bádání. Neměl žádné přístroje a tak své výpočty prováděl jen s pomocí jednoho velkého kružítka.
Bujarý student
Přestože se jeho zájmy nejvíce soustředily na astronomii, podlehl Tycho přání svých rodičů a odešel studovat práva na univerzitu v Lipsku. Vedl zde tak trochu netopýří život, noc se pro něj stala dnem a den zase nocí. To se brzy projevilo i na jeho studijních výsledcích. Navzdory prosbám rodičů a přátel odešel ze studia a vrátil se do Dánska. Za krátký čas Dánsko opět opustil a vydal se studovat astronomii na univerzitu v Rostocku. Léta studia mu přinesla nejen ovoce poznání, ale stala se pro něj i dobou veselí, časem stráveným ve společnosti svých přátel. Naneštěstí se však zde dostal i do vášnivých rozepří, která jednou skončila dokonce soubojem. Jako mnohým jiným i jemu se tehdy stalo, že při své zahleděnosti do sebe si nevšimnul jámy před sebou a spadl do ní. V souboji ho jeho soupeř připravil o nos. Měl sice od té doby s nosem potíže a musel nosit zlatou protézu, avšak spor s Manderupem Parsbjergem navždy odezněl. Zůstali i nadále dobrými přáteli. Ve studiu pokračoval na univerzitě v Basileji a Lavingenu. Stejnou vášeň a věrnost jako ke hvězdám projevoval i ke své ženě Kristýně Jorgensdater, která se kvůli svému neurozenému původu nemohla nikdy stát jeho oficiální manželkou. (Tehdy nebylo možné, aby se šlechtic oženil se ženou z nižších vrstev, jako tomu bylo i v případě Kristýny, dcery obyčejného statkáře.)
Astronomické objevy
To, jak si dnes představujeme vesmír, je stále věc velmi záhadná zabalená do plenek vědy. Ať jsme se již posunuli v určitých oblastech kosmologie mnohem dál, i v současnosti při pohledu na hvězdnou oblohu zůstáváme stát v němém úžasu. Tycho Brahe se zasloužil o mnohé objevy a ve své době tak učinil převratná poznání. Na listopadové obloze roku 1572 objevil Tycho supernovu v souhvězdí Kasiopeji a dospěl k názoru, že se jedná o skutečně novou, zrozenou hvězdu. Svá pozorování pečlivě zaznamenal a spis nazval „O nové hvězdě“. Za tento objev získal od dánského krále Frederika II. ostrov Hven, který se nachází v moři mezi Dánskem a Švédskem. Vybudoval zde dvě hvězdárny: Uranborg a Stjerneborg. Když Frederik II. roku 1588 zemře, postrádá Tycho mecenáše a dostává se do finanční krize. Proto s nadšením přijímá pozvání císaře Rudolfa II. a odjíždí do Čech. V Praze se usídlil nejprve na Pohořelci, později svá pozorování přesunul do královského letohrádku Belvederu. Tycho se na dvoře Rudolfa II. zabýval také okrajově alchymií, ovšem ne každý alchymista byl podvodníkem a šarlatánem. Pravým alchymistům šlo o dosažení moudrosti v kontaktu se živly. Chtěli ovládnout vlastní psychiku. Neznali chemické procesy. Měli odlišný vztah k hmotě než máme my dnes. Tvrdili: „Naše zlato není vulgární zlato“. Zlato připravovali z písku a rtuti.
Přestože měl Tycho Brahe ve věku 55 let ještě spoustu vitality a plánů, dalších let se již nedožil. Byl pozván na hostinu pořádanou Rožmberkem Petrem Vokem a noční hodování se mu stalo osudným, brzy na to propukla v jeho těle urémie provázená horečkou. Odešel ze života 24. října 1601. O čtrnáct dní později byl pohřben v Týnském chrámu.

--------------------------------------------------------------------------------
500 let Mony Lisy
Veselý úsměv na smutné tváři (Jiří Voskovec)
Pohnutý život génia temnosvitu (Rembradt van Rijn)
Jak vstoupit do obrazu (Adriena Šimotová)
Snové pavučiny Jiřího Ortena
Hledač skryté melancholie (Josef Sudek)
Objevitel všech krás světa (Jaroslav Seifert)
Napůl Carmen, napůl Hana (Hana Hegerová)
Příběh neobyčejného života (Karel Havlíček Borovský)
Od Hubičky po Dívčí román (Eliška Krásnohorská)
Zrcadlo víry, naděje a lásky (Jaroslav Durych)
Opojený světlem hvězd (Tycho Brahe)