Články pro časopis Naše rodina

Pohnutý život génia temnosvitu
Rembradt van Rijn

Je tomu 400 let, co spatřil světlo světa syn mlynáře Gerritzoona van Rijna, malý Rembrandt. Narodil se jako osmé dítě a očekávání rodičů, že převezme mlynářské řemeslo, tak jak se tomu dělo již čtyři generace před ním, nesplnil. Stalo se mu totiž osudným právě ono světlo.
Narodil se v holandském městě Leidenu a jako jediný ze všech synů odešel studovat. V sedmi letech se v latinské škole naučil číst a psát a o šest let později se školil u malířského mistra Jacoba van Swanenburgha, syna ilustrátora. Nakonec se zdokonaloval v Amsterdamu u Pieterszoona Lastmana, umělce, na něhož měl největší vliv italský malíř Carravagio. I na Rembrandta silně zapůsobila jeho hra světla a stínu. Po studiu se oženil s krásnou Saskie, ženou, která se pohybovala v nejvyšších kruzích amsterdamské buržoazie a otevřel si zde ateliér. Stává se velmi úspěšným malířem a ceny za jeho plátna jsou vysoké. Je to jedno z nejkrásnějších období jeho života. Bydlí ve velkém domě v elegantní čtvrti na břehu řeky Amstel a maluje skupinové nebo individuální portréty, na nichž je zachyceno společenské postavení nebo příslušnost k určitému cechu pro bohaté amsterdamské občany. Není divu, že je kupují, Rembrandt je mistr ve zvěčňování všech událostí kolem sebe. Navíc dokázal hře světla a stínu vtisknout chvějivé napětí.
Ve 26 letech namaloval obraz nazvaný Hodina anatomie doktora Tulpa. Ještě téhož roku po jeho dokončení se objeví na seznamu nejznámějších občanů Amsterdamu. Veřejné anatomické pitvy jsou v této době běžnou záležitostí. Jejich úkolem je potvrdit vědomosti starých filosofů, a proto se v průběhu pitvy odhaluje jen to, co je už dosud známo. Veřejné pitvy měly být ukázkou stvořitelovy moudrosti. Jako první pitval svaly a šlachy slavný chirurg Vesalius. Nicholas Tulp šel v jeho stopách. Malba, kterou si Tulp objednal, měla viset v místnosti, kde se scházeli všichni členové cechu. Posluchači jsou zabráni do přednášky, ani si nevšimli, že jsou při tom portrétováni. Jen jediný z nich se otáčí jiným směrem k ostatnímu publiku – divákům obrazu a vtahuje nás tak do děje. Obrazy plné sdělení proslavily svého umělce.
V roce 1666 zpracovává motiv židovské nevěsty, která se loučí se svým otcem. Avšak možná, že se tento obraz vztahuje k historické události, podle které král Abímekl tajně ukryt za zdí pozoroval Izáka a Rebeku. Izák objímá opravou rukou Rebeku a ona vrhá v jeho stranu zamyšlený a tázavý pohled. Je to intimní setkání se zamilovanou dvojicí, jejich láskou. Tváře působí velmi živě, a tak je téměř jisté, že nečerpal jen ze svých představ, ale používal jako předlohu živých modelů. Rebeka nápadně podobná jeho ženě Saskie. Z obrazu na nás vyzařuje klid, radost a pokoj.
Štěstí však Rembrandta nepotkávalo celý život. Jeho první tři děti zemřely brzy po narození a čtvrté dítě – syn Titus přežil, ale jeho milovaná žena Saskie umřela zanedlouho po porodu na tuberkulózu. Jako vdovec si najal guvernantku Geertje Dirckjovou, aby se starala o syna Tita. Geertje se však stala i malířovou milenkou. Jejich vztah skončil ve chvíli, kdy do domu přišla mladá služebná Hendrickje Stoffelsová. Geertje se nechtěla jen tak vzdát a začala bojovat o svá práva. Rembrandt ji u soudu obvinil z nemravnosti, ona jeho z nesplnění slibu, že se s ní ožení. Spor vyhrál Rembrandt a ona byla poslána do nápravného domu v Goudě. Nyní je to církev, která obviňuje Rembrantdta z konkubinátu. Kdyby si však Hendrickje vzal, ztratil by velkou část dědictví po Saskie. Proto odmítá stanout před soudem. Z jejich nemanželského svazku se jim narodí dcera Cornelie. Ve stejné době je Hendrickje exkomunikována z církve.
To, co cítíme z jeho obrazů není jen pouhé zachycení prchavého okamžiku. Z mimiky, gest a tváří zobrazených postav, často zbrázděných nehezkými znaky stáří čteme mnohé o životě lidí v této době. Rembrandt se nevyhýbá pravdě a to bylo příčinou jeho stále menší obliby. Jeden ze zákazníků nechce přijmout obraz své dcery, protože se domnívá, že si není podobná. Rembrandt přesto trvá na tom, aby mu byla zaplacena celá částka. Jeho bankrot se nevyhnutelně blíží.V roce 1656 jsou malířovy sbírky rozprodány v licitační dražbě. Za čtyři roky musí opustit svůj dům a brzy poté odchází i z tohoto světa. Naživu zůstala jen jeho pětiletá dcera Cornelie.

--------------------------------------------------------------------------------
500 let Mony Lisy
Veselý úsměv na smutné tváři (Jiří Voskovec)
Pohnutý život génia temnosvitu (Rembradt van Rijn)
Jak vstoupit do obrazu (Adriena Šimotová)
Snové pavučiny Jiřího Ortena
Hledač skryté melancholie (Josef Sudek)
Objevitel všech krás světa (Jaroslav Seifert)
Napůl Carmen, napůl Hana (Hana Hegerová)
Příběh neobyčejného života (Karel Havlíček Borovský)
Od Hubičky po Dívčí román (Eliška Krásnohorská)
Zrcadlo víry, naděje a lásky (Jaroslav Durych)
Opojený světlem hvězd (Tycho Brahe)