Příběhy

Motýlí křídla
Staroušek a stařenka neměli nic než čtyři díry ve zdi světnice a prázdno v sýpce. Stalo se, že kolem jel na koni královský synek. , Podívám se, kdo přebývá v chudobné chaloupce,“ řekl si a seskočil z koně.
Staroušci vida, že mají vzácnou návštěvu, ulekli se. ,,Čím jen královského synka pohostíme ?“bědovala stařenka. ,,Jdi se staroušku podívat do sýpky, třeba tam zůstala pšenka z loňské sklizně. “ Stařeček se vrátil a nesl něco malého v ruce. ,,Co jsi to našel staroušku?“zaradovala se stařenka, že přeci jen bude, čím hosta uctít. Stařík rozevřel dlaně a v nich ležela motýlí křidýlka. ,,To je dar z nebes!“ vykřikla stařenka a běžela motýlí křídla připravit nad oheň pro královského synka. Ten se zatím usadil za stůl a stařenka mu prostřela. Potěšen pohledem na pečínku, vzal ji mezi malíček a palec a už si ji vkládal do úst, když se mu z ruky vysmekla a stála tam místo ní krásná paní. Než se královský synek vzpamatoval, byla paní pryč. Daroval starouškům za jejich hostinu svého koně a odebral se pěšky na zámek. Jeho královský klid byl ale ten tam. Nemohl jíst ani spát. Jak došel na zámek, otočil se a šel tam, kde se mu ta zvláštní věc přihodila. Když se vrátil do chaloupky vidí, že stařeček a stařenka umřeli i kůň že pošel.
Padl na něj smutek, sedl si na práh dveří a přemítal napolo ve snu o té panně. Den se rychle přehoupnul v noc. O půl noci se cosi zavrtělo ve škvíře pod prahem. Vyběhl ven a skrčil se pod dírou ve zdi. Celý práh se otřásl a začal praskat. Nedalo mu to a koukl dírou do světnice. Ven vylezl obrovský černý motýl. Měl složený křídla, ale když je rozložil, byli na něm zkřížený hnáty a lebka. Do prince, jako když kyjem udeří. Třásl se po celém těle, ani dýchat nemohl. Pak se upokojil a díval se dál. Všiml si, že smrtihlav má popálený křídla a nemůže lítat. Motýl se několikrát v kruhu otočil a stála tu krásná paní, zrovna jako ten den když chtěl jíst malou pečínku. Tu si kralevic dodal kuráž a vběhl do světnice.
A pana dělala jako by nic, smála se na něj, hrála si s ním až jí princ padl do náručí a usnuli spolu. Jenomže kralevic neusnul tak docela. Po očku sledoval jestli se nedějí nějaké další divné věci. Do rána se nic nestalo. Vzal ji tedy na zámek, aby tam spolu žili a dobře se měli. Ale po pár dnech jejich svatby začal králův dobytek umírat i služebníkům vyhasínali oči a celý zámek jako by se propadl do černé mlhy mrákot. Jen královna růžověla na líci. ,,To všechno má na svědomí ona“pomyslel si kralevic . Vzal ji k sobě a tak dlouho ji mámil světlem ohně až to její můří povaha nesnesla a vyzradila mu své tajemství. Černá paní sídlí v oblačných horách, a jen občas letí na zem, aby si někoho vzala sebou do hor . Letěla si pro starouška a stařenku, když se přihodilo , že jí křídla sežehly ohněm. Nemůže se teď vrátit, a proto za trest zabíjí staré i mladé, jak ke komu se v kruhu přitočí. Jenom jeho, že ušetřila, protože věří, že když kvůli němu o křídla přišla, díky jemu je i získá. Jak to kralevic uslyšel, nechal vyrobit křídla z dobrého plátna a ona mohla letět zpět do oblačných hor. Plátno, ale bylo bílé, a tak se z ní stal bělásek. Vzlétla k nebesům a v zemi už se žádný smrtihlav nikdy neobjevil. Zato bělásků poletovalo kolem krále od té doby nějak mnoho.