Příběhy

Kuřecí polévka
Stará žena se chystala zavřít na noc kuřata do komory. Začala je počítat, jestli jsou všechna, ale nedopočítala se. Nejmenší kuře zase chybělo. ,,Už toho mám právě dost“, rozzlobila se stará žena. ,,Na neděli bude k obědu kuřecí polévka.“ A odešla najít neposlušné kuře.
Ráno brzy vstala, naostřila nůž a než se rozednilo, leželo zlobivé kuře s podřezanou hlavou na špalku. Nožky odřízla zvlášť, že z nich udělá podomkům vývar. Nechala kuří nohy na špalku a odběhla si do kuchyně připravit maso do polévky.
Co se nestalo. Zafoukal oživující vánek odněkud z hor a oka na kuřích nohou zamžourala do rozbřesku právě narozeného dne. Nožky seskočily ze špalku a namířily si to rovnou za starou paní do kuchyně.
Stará žena nic netuše, pobrukovala si písničku, vybírala droby do polévky a ještě si přitom podupávala do rytmu. Když tu se za ní ozvalo:,,vrať mi moje tělo!“ Žena sebou cukla, ale pak si pomyslela, že to byla jen meluzína v komíně a dál připravovala maso na polévku. Jenže kuří nohy se nedaly. Vyskočily před ni na stůl, poskakovaly sem a tam a hulákaly co jim kuří síla stačila: „Vrať nám tělo ! Vrať nám tělo!“
Na to už stará žena výmluvu nenašla. Padla strachy na zem, upustila nůž, jak se celá klepala, strhla z krku svěcený růženec a začala volat dobré duchy o pomoc.
Jak provolávala jedno svaté jméno za druhým, kuří nožky se trochu uklidnili a šly se podívat se do hrnce, co se stalo s jejich tělem.
Plavalo tam rozsekané na malé kousíčky spolu s mrkví, cibulí a nudlemi. ,,No nevadí, tělo je zbytečné, když duch sídlí v nohou,“ zamudrovaly a odhopkaly za starou ženou. Ta se stále dovolávala pomoci, ale už se i pomalu vzpamatovávala. Její prosby byly čím dál tím méně vroucné, až ustaly úplně. Na to kuří nožky čekaly. ,,Musíš teď pro nás něco udělat, aby jsi odčinila to, že jsi nás připravila o tělo a vzala nám klid spánku. Vyber z truhly nejkrásnější povijan, zabal nás do něj a odnes k faráři, aby nás pochoval na hřbitově a odsloužil mši za náš klidný spánek.“ Žena přislíbila, že tak udělá. Vzala nejkrásnější povijan, co měla, zabalila do něj kuří nožky a vydala se na cestu k faráři. Jak tak kráčí, napadne ji, proč chodit daleko za vesnici a dělat si u pana faráře kvůli nohám ostudu, od rána ještě nejedla, ani polévkou se neposilnila. Sama je pohřbí kousek za humny a odslouží za ně mši, ony nic nepoznají, jsou přece dobře zabaleny v povijanu.
Nahlas řekla: „Pan farář přijde co nevidět, vykopu zatím na hřbitově jámu.“ Položila nožky na stráň, poodešla kousek a vyhloubila rukama dolík v zemi. Pak se k nožkám vrátila a řekla: ,,Přišel pan farář a bude sloužit mši.“ Znovu poodstoupila a nahlas odříkávala modlitby za zemřelé. Nakonec vzala nožky a vložila je do jamky. Zasypávala je hlínou, když vtom se nožky začaly vzpouzet a křičet: ,,Podvedla jsi nás, tady není hřbitov a žádný farář tu také není.“ Ostrými drápy vjely staré ženě do těla, až zasáhly její srdce. Žena klesla na zem, toho dne už podruhé. Její tělo se zachvělo v křeči a znehybnělo. Byla mrtva.
Všechno, co se staré paní přihodilo, slyšela a viděla meluzína, která o tom v komínech lidem po vesnici vyprávěla. Dověděl se to i pan farář a přišel nešťastnici pochovat.
Když vkládal do hrobu její tělo spolu s kuřími nožkami, řekl: „Ta žena byla neposlušná, nesplnila, co slíbila, provinila se proti pravdě, a proto ji stihl zasloužený trest.“
Protože byla neděle a všichni spěchali uvařit si sváteční polévku, pan farář obřad brzy ukončil. Lidé se v pokoji rozešli do svých domovů. Jen podomci tu ještě postávali a říkali si mezi sebou:„ to má taky za tu svou lakotnost, že nám chtěla vyvařit sváteční polévku jen z kuřecích nožek.“
A co se stalo s nedovařenou kuřecí polévkou? Lidé si jí dovařili a jí se v tom kraji v každou roční dobu, aby jim dala v životě sílu a oni mohli dodržet své sliby a zůstat poslušní pravdě.