Příběhy

Houpačka z tykve
Na poli rostla obrovská tykev. Už byla tak velká, že zabrala celé pole jenom pro sebe. Ostatní rostlinky neměli žádné místo, a tak se stahovali dolů pod zem. „To je, ale sobecká tykev, podívejte se, jak se pořád rozpíná,“ říkali rozhněvaní lidé, „ aby se nakonec nechtěla roztahovat i na našich polích.“
Měli z ní strach a tak šli za starým mužem, kterému pole s tykví patřilo. Zeptali se ho, co chce s tak velkou tykví dělat, ale starý muž jen pokrčil rameny a řekl: „na jaře se uvidí.“
Přes zimu se tykev umoudřila a už víc nerostla. Rostlinky si zalezli pod zem a tykev je docela dobře chránila před mrazem. Lidé se přestali o tykev zajímat.
Ke konci zimy sbil dědeček z prken obří dvoukolák a jel si na pole pro tykev. Ještě na poli tykev vydlabal a prázdnou si jí vezl domů.
Než ji dovezl na svůj dvorek, byla celá vesnice vzhůru nohama. Všichni byli zvědaví, co bude s tykví dělat. Dědeček jim nic neřekl. Zavřel za sebou dřevěná vrata a nikdo z vesnice se nic nedověděl.
Pár týdnů dědečka nebylo vidět. Lidé ve vesnici začali o něj mít starost. Když se jednoho dne dřevěná vrata otevřela. Dědeček táhl na své kárce prázdnou tykev k lesu. Lidem se ulevilo, že je v pořádku a dál už se o něj nestarali.
Dědeček se vrátil z lesa bez tykve. Svolal všechny lidi z vesnice, že jim konečně ukáže, k čemu ji chtěl. Došli na mýtinku uprostřed lesa a zastavili se. Mezi dvěma vysokými stromy byla přivázána dědečkova tykev.
Oči lidí se rozevřely úžasem: „Houpačka z tykve, to jsme ještě nikdy neviděli.“
Dědeček je nechal stát chvíli v údivu, a pak zavelel: „vlezte si do tykve.“ Protože tykev byla opravdu obří, všichni lidé z vesnice se do ní vešli, jenom on zůstal venku. Když byli uvnitř, rozhoupal tykev pomocí důmyslně přivázaných provazů. Lidé se jednou zhoupli a tykev se zastavila.
Vylezli ven a jejich oči se znovu doširoka rozevřely. Celý svět se změnil. Vzduch se ohřál, tráva zazelenala a objevily se barevné květy petrklíčů.
Dědeček nás v tykvi přehoupl ze zimy do jara ,“ usmívali se lidé a ulehli do trávy omámeni vůní prvních květů. K večeru zapálili oheň. Skákali přes něj a radovali se celou noc. Zima se vrátila až když dědečkovi na konci podzimu vyrostla na poli nová obrovská tykev.